Tajemství Sedlecké kostnice a Svatého pole: Rozhovor, který jste chtěli slyšet

Minulý týden jsem měl autorské setkání v Kutné Hoře. Čekal jsem pár zdvořilých otázek o tom, jak se píše kniha. Místo toho se z toho vyklubala dvouhodinová debata o středověkých morových ranách, templářích a dubových kůlech, na kterých stojí naše katedrála.

Lidé z regionu mají k Sedlci hluboký vztah. Cítí tu atmosféru. A chtěli vědět, co z mého románu „Katedrála na bažině“ je pravda a co jsem si vymyslel.

Protože se mi tyhle otázky líbily a jdou rovnou k jádru věci, rozhodl jsem se je zveřejnit. Tady je 8 odpovědí, které vám možná změní pohled na místo, které máte za rohem.

I. O kostech, moru a „Svatém poli“

1. Je pravda, že v Sedlci je pohřbeno 30 000 lidí a odtud vznikla Kostnice?

Odpověď: Ano, je to historický fakt. V románu to popisuji skrze oči bratra Bernarda. V roce 1318 udeřil mor. Byl tak brutální, že hřbitov nestíhal. Cisterciáci museli kopat masové hroby. Když se o pár desítek let později rozšiřoval hřbitov a narazili na tyhle kosti, začali je skládat do kaple Všech svatých. To, co dnes turisté obdivují jako makabrózní umění, začalo jako zoufalá nutnost a úcta k mrtvým, kteří se „nevešli“.

2. Co je to „Svaté pole“ a proč ho opat Heidenreich založil?

Odpověď: To je srdce mého románu. Opat Heidenreich byl vizionář. Cisterciáci věděli, že kdo kontroluje pohřebiště, kontroluje i duchovní život regionu. Heidenreich podnikl nebezpečnou cestu do Svaté země a přivezl hlínu z pole Hakeldama – místa, kde byl podle tradice pohřben Jidáš. Tuto hlínu nechal rozprášit po sedleckém hřbitově. Tím vytvořil Campo Santo (Svaté pole). Chtěl, aby se lidé z celé Evropy nechávali pohřbívat právě tady. A oni to udělali. Sedlec se stal duchovní metropolí střední Evropy.

II. O stavbě zázraku na nestabilní půdě

3. Katedrála na bažině? To zní jako inženýrský nesmysl. Jak to vůbec mohli postavit?

Odpověď: Přesně tohle si říkal i francouzský mistr Gautier, když do Sedlce přijel. Odpovědí jsou dubové kůly. Do měkkého jílu a bažiny u říčky Vrchlice jich ztloukli tisíce. Pod vodou, bez přístupu ke kyslíku, dřevo nezetlelo. Zkamenělo. Dnes, když se podíváte do podzemí katedrály, ty kůly jsou pořád tam. Tvrdší než kámen. Je to dokonalá metafora: základy, které nikdo nevidí, unesou největší tíhu.

4. Byl opat Heidenreich skutečný, nebo jste si ho vymyslel?

Odpověď: Heidenreich je reálná historická postava. Úřadoval kolem roku 1282 a inicioval velkolepou přestavbu kláštera v katedrálním stylu. V románu mu dávám hlas, vnitřní monology a spory s těžaři stříbra z nedaleké Hory Kutné. Ale jeho vize, jeho cesta do Jeruzaléma i jeho boj o moc kláštera vůči králi a měšťanům – to vše má pevný historický základ.

III. O autorovi a atmosféře místa

5. Proč jste napsal zrovna historický román? Vždyť píšete hlavně byznysové knihy.

Odpověď: Protože historie je ultimátní case study. Když se podíváte na to, jak Baťa budoval impérium, nebo jak Heidenreich budoval klášter, principy jsou stejné. Systémy, vize, práce s lidmi. Ale román mi umožňuje jít do hloubky lidské duše. Můžu popsat strach mnicha, který slyší šepot bažiny. To v byznysové knize neuděláte.

6. Máte k Sedlci osobní vztah?

Odpověď: Má. Mezi kostnicí Všech svatých a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie stávala ještě v 80. letech základní škola. Do té školy jsem chodil já. Běhal jsem po nádvoří, které vonělo vlhkým kamenem. Díval jsem se z okna na kosti. Cítil jsem tu tíhu. Tahle kniha je vlastně dopis tomu malému klukovi, který tehdy nechápal, proč ho to místo tak přitahuje. Teď to chápu. Je to paměť.

7. Kolik procent v knize je pravda a kolik fikce?

Odpověď: Zhruba 80 % historického rámce, reálií a událostí (mor, přivezení hlíny, stavba katedrály, příchod husitů) je doloženo. Zbylých 20 % tvoří psychologické prokreslení postav, dialogy a postava bratra Bernarda, který je mým vypravěčem a očima, skrze které to vše vidíme.

IV. Poselství pro dnešek

8. Co si má z téhle středověké historie odnést člověk v roce 2026?

Odpověď: Že skutečné základy jsou často neviditelné. Že když stavíte něco velkého (ať už firmu, vztah, nebo život), často to stavíte na bažině. Na nejistém podloží. A že jediná cesta, jak to udržet, je zatlouct dubové kůly hluboko do země. Poctivou prací, vizí a pokorou. Katedrála stojí už 700 let. Stojí na bažině. A přesto nepadá. To je poselství, které potřebujeme.

📚 Ponořte se do příběhu, který změnil tvář Českého království

Historie není mrtvá. Je všude kolem nás – v kamenech, v kostech, ve víně a v paměti. Stačí jen naslouchat.

👉 Objednejte si „Katedrála na bažině“ v e-shopu zde.

Čtěte ji pomalu. Ideálně s výhledem na Kaňk nebo přímo v lodi sedlecké katedrály. Kontext místa vás pohltí mnohem hlouběji než jakýkoliv popis na papíře.

— Pavel Hrejsemnou
Autor a vizuální vypravěč