Obsah
Sdílení příspěvku
Kutná Hora: Genius Loci a transmediální příběh
Kutná Hora není muzeum pod širým nebem. Je to živý organismus s hlubokými historickými vrstvami, který dýchá, vypráví a čeká, až ho někdo pozorně vyslechne. Říkáme tomu genius loci – duch místa. A právě tento duch je hybnou silou veškeré mé tvorby.
Jako spisovatel, fotograf a stratég věřím, že historie se nemá jen konzervovat v archivech. Má se prožívat. Proto jsem se rozhodl nepopisovat Kutnou Horu jen suchými fakty, ale vytvořit pro ni transmediální příběh – propojení psaného slova, vizuálního umění a fyzického zážitku v terénu.
1. Literatura: Demitologizace historie skrze příběh
V mém historickém románu Kutná Hora se minulost nestává rigidním výčtem letopočtů. Hlavní hrdinka Eliška objevuje dávné epochy skrze magický realismus a časové smyčky. Proč? Protože dějiny jsou v první řadě o lidech z masa a krve.
Když v knize popisuji Vlašský dvůr, Kamennou kašnu nebo temná kutnohorská podzemí, nedělám to jako historik, ale jako vypravěč, který hledá psychologii postav pod tlakem doby. Cílem je, aby si čtenář po dočtení řekl: „Až tam příště půjdu, uvidím to jinak. Uslyším to jinak.“ A přesně to se děje.
2. Fotografie: Trénink pozornosti a vizuální storytelling
Právě zde přichází na řadu druhá vrstva: fotografie. Na mých zážitkových fotokurzech s názvem „Po stopách románů“ nezvedám foťák, abych zachytil další turistickou kulisu. Učím účastníky vidět.
Vedeme skupiny skrze autentická místa z mých knih – tajemné uličky, staré zdi, místa, kde se kdysi rozhodovalo o osudech. Učím je pracovat se světlem, kompozicí a především s kontextem. Je to intenzivní trénink pozornosti. Schopnost „vidět víc“ skrze objektiv se totiž přímo přenáší do schopnosti číst detaily a souvislosti ve vaší firmě, v týmu i v každodenním životě.
3. Literární turismus: Když se čtenář stane účastníkem
Tento přístup má i reálný společenský a ekonomický přesah. Generuje udržitelný destinační cestovní ruch. Návštěvníci, kteří si přečetli mou knihu nebo absolvovali fotokurz, nechodí jen po vyšlapaných trasách Barbora–Kostnice.
Objevují skrytá zákoutí. Zajímají se o historii vinařství (jak dokládá má kniha Kutnohorské vinice: Znovuzrozená tradice), navštěvují lokální sklepy a vnímají město kontextuálně. To posiluje lokální patriotismus a dává Kutné Hoře novou, živou identitu pro 21. století.
Proč to dělám?
Protože věřím, že systémy a příběhy se nestaví od stolu. Vznikají v pohybu, v terénu, v přímém kontaktu s místem. Kutná Hora je má laboratoř, má inspirace a můj domov.
Pokud chcete město poznat hlouběji, než to dokáže jakýkoli průvodce, zvu vás:
- Přečtěte si příběh v mém románu Kutná Hora.
- Pojďte se projít a fotit na kurzu Po stopách románů.
- Ochutnejte historii v podobě místních biodynamických vín.
Genius loci čeká. Stačí se jen dívat.
