„Proč makat do desíti, když to ničí tvou duši?“ Rozhovor o knize, kterou generace Z a Alfa potřebují jako sůl

Představte si místnost plnou dvacetiletých juniorů, ambiciózních studentů a nastupujících profesionálů. Většina kariérních příruček by jim řekla: „Hustle harder, buďte vidět, obětujte víkendy a šéf vás odmění.“

Moje nová kniha „Práce není Život: Manifest pro generaci Z a Alfa“ jim říká něco úplně jiného: „Váš šéf není váš táta. Váš LinkedIn profil není vaše identita. A pokud vás v neděli večer bolí břicho z představy pondělí, je něco špatně se systémem, ne s vámi.“

Po nedávné autorské besedě s mladými profesionály a studenty vysokých škol jsem dostal řadu ostrých, upřímných a někdy až nepříjemně trefných otázek. Protože tahle generace nemá trpělivost s korporátním ptydepe, rozhodl jsem se zveřejnit tento rozhovor. Bez filtrů. Bez „toxic positivity“.

1. „Není tahle kniha jen návod, jak být líný a dělat ‚quiet quitting‘?“

Odpověď: To je ta nejčastější a nejnespravedlivější nálepka, kterou starší generace lepí na ty mladší. Quiet quitting (nebo spíše „tiché nastavení hranic“) není o lenosti. Je to o tom, že odmítáte dělat zdarma práci, za kterou vám nikdo nezaplatil, a odmítáte obětovat své duševní zdraví na oltáři „rodinné atmosféry“ firmy, která vás vyhodí během 5 minut, jakmile přestanete být ziskoví.

Tahle kniha neučí, jak flákat. Učí, jak být efektivní. Jak udělat svou práci na 100 % v pracovní době a pak s čistým štítem zavřít laptop a jít žít svůj život. Protože práce je jen nástroj k životu, ne život sám o sobě.

2. „Proč cílit zrovna na generaci Z a Alfa? Nejsou to jen ‚sněhové vločky‘, co neumí přijmout kritiku?“

Odpověď: Právě naopak. Generace Z a Alfa jsou první generací, která se narodila do digitálního chaosu, klimatické krize a ekonomické nejistoty. Vidí skrz korporátní iluze. Vědí, že „meritokracie“ je často jen hezké slovo pro protekci, a že „team building“ v podobě pizzového večírku nenahradí férovou mzdu.

Nejsou to sněhové vločky. Jsou to realisté. A tato kniha jim dává slovní zásobu a psychologické nástroje (jako je transakční analýza nebo nastavení hranic), aby se v tomhle systému nenechali rozdrtit. Učí je, že požadovat respekt a duševní hygienu není slabost, ale základní lidské právo.

3. „V knize píšete o ‚toxických šéfech‘ a ‚narcistech‘. Neučíte tím mladé lidi drzosti a neposlušnosti?“

Odpověď: Učím je asertivitě a dospělosti. Většina konfliktů v práci vzniká proto, že se zvrhávají do dynamiky „Rodič–Dítě“. Šéf křičí (kritizující rodič) a zaměstnanec se buď omlouvá (poslušné dítě), nebo vzpouzí (vzdorující dítě).

Kniha čtenáře učí, jak z této pasti ven. Jak komunikovat v rovině Dospělý–Dospělý. Jak říct: „Rozumím, že je to pro vás prioritní, ale v tuto chvíli pracuji na úkolu X. Můžeme to probrat zítra ráno?“ To není drzost. To je profesionální hranice. A pokud to šéf označí za „drzost“, je to jeho problém s egem, ne váš problém s kompetencí.

4. „Když nás AI nahradí v psaní kódů, e-mailů i reportů, k čemu je tahle kniha dobrá?“

Odpověď: AI vás nenahradí v tom, co dělá AI lépe. Nahradí vás jen tehdy, pokud se budete chovat jako roboti. Pokud bude vaše jediná hodnota „rychlé vyřizování ticketů“, jste nahraditelní.

Tahle kniha zdůrazňuje to, co AI nemá: etický kompas, empatické naslouchání, schopnost říct „ne“ neetickému požadavku a schopnost budovat skutečnou důvěru v týmu. Budoucnost patří těm, kteří zůstanou plně lidmi. Kniha je návodem, jak si tuto lidskost v digitálním mlýnku na maso uchovat.

5. „Buďme upřímní: Tahle kniha zatím leží v digitálním e-shopu a nikdo si ji nekoupil. Proč by si ji měl někdo koupit zrovna teď?“

Odpověď: Protože je to záchranný člun. Pokud každé pondělí ráno cítíte sevření v žaludku, pokud vás vyčerpává hraní „profesionální masky“, pokud máte pocit, že jste v práci jen NPC (non-playable character) ve hře, kterou neovládáte – tahle kniha je pro vás.

Není to suchá akademická teorie. Je to 105 kapitol konkrétních „hacků“: jak přežít s pasivně-agresivním kolegou, jak de-eskalovat toxickou poradu, jak najít smysl (logoterapie) i v té nejotravnější excelové tabulce a jak si vybojovat ticho v světě, který po vás chce, abyste byli neustále online.

Nekupujete si knihu. Kupujete si povolení být sami sebou a přestat se omlouvat za to, že jste člověk.

🛠️ Přestaňte přežívat. Začněte žít.

Tahle kniha není pro ty, kteří chtějí slyšet, že „všechno bude dobrý“, když budou dřít do úpadku. Je pro ty, kteří jsou připraveni převzít kontrolu nad svým časem, energií a duševním zdravím.

👉 Objednejte si ‚Práce není Život‘ v digitální formě (PDF/EPUB) zde.

Čtěte ji po kapitolách. Ne jako další doomscrolling na TikToku, ale jako záchranný balíček pro dny, kdy máte pocit, že ztrácíte sami sebe.

— Pavel Hrejsemnou
Autor, filozof každodennosti a průvodce labyrintem moderní práce

Poznámka editora (2026): Kniha „Práce není Život“ (493 stran) je unikátním propojením hlubinné psychologie, filozofie (od Sartrea po Frankla) a drsné reality moderních open-spaců a hybridní práce. Autor v ní cíleně používá jazyk a koncepty (jako „corporate cringe“, „quiet quitting“ nebo „main character syndrome“), aby oslovil čtenáře, kteří mají plné zuby tradičních, pokryteckých příruček osobního rozvoje. Je to manifest pro ty, kteří se rozhodli, že práce bude sloužit jim. A ne naopak.