Sdílení příspěvku
FILOSOFIE TVORBY
Genius Loci Kutné Hory: Když se historie přestane učit a začne prožívat
Kutná Hora není muzeum pod širým nebem. Je to živý organismus s hlubokými historickými vrstvami, který dýchá, vypráví a čeká, až ho někdo pozorně vyslechne.
Říkáme tomu genius loci – duch místa. A právě tento duch je hybnou silou veškeré mé tvorby. Jako spisovatel, fotograf a stratég věřím, že historie se nemá jen konzervovat v archivech. Má se prožívat.
Proto jsem se rozhodl nepopisovat Kutnou Horu jen suchými fakty, ale vytvořit pro ni transmediální příběh – propojení psaného slova, vizuálního umění a fyzického zážitku v terénu.
Co je to transmediální storytelling?
Zní to složitě, ale v praxi je to velmi jednoduché a lidské. Znamená to, že jeden silný příběh – v mém případě příběh Kutné Hory a jejích vrstev – nevyprávím jen jedním médiem.
Místo toho beru jednu myšlenku a nechávám ji rezonovat napříč různými formáty:
- Skrze beletrii (román Kutná Hora): Kde demitologizuji historii a ukazuji ji skrze psychologii postav pod tlakem.
- Skrze literaturu faktu (kniha Kutnohorské vinice): Kde mapuji reálný terroir a znovuzrození tradice.
- Skrze fotografii a zážitek (fotokurzy Po stopách románů): Kde vás beru do terénu a učím vás dané místo skutečně vidět.
Výsledkem není jen konzumace obsahu. Výsledkem je komplexní zážitek, který vám změní pohled na město, na historii a v neposlední řadě i na vás samotné.
Tři vrstvy zážitku: Od příběhu k terénu
📚 Vrstva 1: Literatura – Demitologizace historie
V mém historickém románu se minulost nestává rigidním výčtem letopočtů. Hlavní hrdinka objevuje dávné epochy skrze magický realismus a časové smyčky. Protože dějiny jsou v první řadě o lidech z masa a krve.
Když v knize popisuji Vlašský dvůr, Kamennou kašnu nebo temná kutnohorská podzemí, nedělám to jako historik, ale jako vypravěč, který hledá psychologii postav pod tlakem doby. Cílem je, aby si čtenář po dočtení řekl: „Až tam příště půjdu, uvidím to jinak. Uslyším to jinak.“
📷 Vrstva 2: Fotografie – Trénink pozornosti
Právě zde přichází na řadu druhá vrstva. Na mých zážitkových fotokurzech s názvem „Po stopách románů“ nezvedám foťák, abych zachytil další turistickou kulisu. Učím účastníky vidět.
Vedeme skupiny skrze autentická místa z mých knih – tajemné uličky, staré zdi, místa, kde se kdysi rozhodovalo o osudech. Učím je pracovat se světlem, kompozicí a především s kontextem.
Je to intenzivní trénink pozornosti. Schopnost „vidět víc“ skrze objektiv se totiž přímo přenáší do schopnosti číst detaily a souvislosti ve vaší firmě, v týmu i v každodenním životě.
🍷 Vrstva 3: Ochutnávka historie – Vinařská tradice
Kutná Hora má vrstvy jako cibule. A jednou z nich je i vinařská tradice sahající až do 12. století. V mé knize Kutnohorské vinice: Znovuzrozená tradice mapuji, jak se z odkazu cisterciáckých mnichů zrodilo moderní biodynamické vinařství s certifikací Demeter.
Návštěvníci, kteří si přečetli mou knihu nebo absolvovali fotokurz, nechodí jen po vyšlapaných trasách. Objevují skrytá zákoutí, zajímají se o historii vinařství, navštěvují lokální sklepy a vnímají město kontextuálně. To posiluje lokální patriotismus a dává Kutné Hoře novou, živou identitu pro 21. století.
Proč to dělám?
Protože věřím, že systémy, příběhy a opravdová moudrost se nestaví od stolu. Vznikají v pohybu, v terénu, v přímém kontaktu s místem a s lidmi.
Kutná Hora je má laboratoř, má inspirace a můj domov. Je to místo, kde se učím vidět svět jako fotograf – a psát o něm jako spisovatel. Nejsem kazatel, který vám bude diktovat, jak máte historii vnímat. Jsem jen průvodce, který vám ukáže, kde leží ty správné vrstvy cibule, abyste si je mohli oloupat sami.
Zvu vás do terénu
Pokud chcete město poznat hlouběji, než to dokáže jakýkoli průvodce, vyberte si svou cestu:
Genius loci čeká.
Stačí se jen dívat.
