Obsah
Sdílení příspěvku
Genius loci Kutné Hory: Když se historie přestane učit a začne prožívat
Kutná Hora. Město, které většina lidí zná jako kulisu. Jako místo, kam se přijede podívat na chrám svaté Barbory, nakouknout do Kostnice v Sedlci a koupit si suvenýr. Ale pokud se zde zastavíte, ztišíte mysl a začnete vnímat, zjistíte, že Kutná Hora není muzeum pod širým nebem. Je to živý organismus. Má svého ducha – svůj genius loci. A tento duch dýchá stříbrem, gotikou, vinnou révou a především lidskými osudy.
Jmenuji se Pavel Hrejsemnou. Jsem spisovatel, fotograf a stratég. Ale nad vše jsem patron tohoto města a milovník jeho zapomenutých příběhů. Věřím, že historie se nemá jen konzervovat v archivech nebo se biflovat jako sled letopočtů. Historie se má prožívat. A přesně k tomu slouží koncept, který v mé tvorbě nazývám transmediální storytelling.
Co je to transmediální storytelling?
Zní to složitě, ale v praxi je to velmi jednoduché a lidské. Znamená to, že jeden silný příběh – v mém případě příběh Kutné Hory a jejích vrstev – nevyprávím jen jedním médiem. Nepíšu jen knihu. Nemaluji jen obraz.
Místo toho beru jednu myšlenku a nechávám ji rezonovat napříč různými formáty:
- Sk beletrii (román Kutná Hora): Kde demitologizuji historii a ukazuji ji skrze psychologii postav pod tlakem.
- Sk literaturu faktu (kniha Kutnohorské vinice): Kde mapuji reálný terroir a znovuzrození tradice.
- Sk fotografii a zážitek (fotokurzy Po stopách románů): Kde vás beru do terénu a učím vás dané místo skutečně vidět.
Výsledkem není jen konzumace obsahu. Výsledkem je komplexní zážitek, který vám změní pohled na město, na historii a v neposlední řadě i na vás samotné.
Vrstvy jako cibule: Od stříbra k lidské duši
Kutná Hora má vrstvy jako cibule. Když ji oloupete, nezačnete u stříbra. Začnete u lidí.
Ve svém historickém románu Kutná Hora jsem se rozhodl nepsat učebnici. Hlavní hrdinka Eliška se nepohybuje v lineárním čase. Objevuje minulost skrze magický realismus a časové smyčky. Proč? Protože dějiny jsou v první řadě o lidech z masa a krve.
Když v knize popisuji Vlašský dvůr, Kamennou kašnu nebo temná kutnohorská podzemí, hledám v nich psychologii. Jak se chovali lidé, když šlo o krk? Jaká morální dilemata řešili katy, rytíři, horníci nebo vinaři? Když pochopíte, že lidská podstata se nemění – ať je rok 1250, nebo 2026 – začnete historii vnímat jako zrcadlo pro vlastní život a rozhodování. Přestanete být pasivními turisty a stanete se aktivními pozorovateli.
Fotografie jako trénink pozornosti a vizuální myšlení
A tady přichází na řetu druhá vrstva mého transmediálního přístupu: fotografie.
Na mých zážitkových fotokurzech s názvem „Po stopách románů“ nezvedám fotoaparát, abych zachytil další pohlednici pro Instagram. Většina fotografických kurzů vás naučí nastavit clonu, čas a ISO. To je komodita. To najdete na YouTube zdarma.
Já učím něco jiného. Učím vás vidět to, co ostatní přehlédnou.
Vedeme skupiny skrze autentická místa z mých knih a historických reálií. Učím vás pracovat se světlem, kompozicí a především s kontextem. Když se naučíte vnímat genius loci daného místa skrze objektiv, děje se něco zásadního. Trénujete svou pozornost. Učíte se číst skryté souvislosti ve světle, architektuře a detailu.
Tato schopnost „vidět víc“ se přitom neprojeví jen na vašich fotkách. Přenáší se přímo do vaší schopnosti číst detaily a souvislosti ve vaší firmě, v týmu, v byznysu i v každodenním životě. Je to mentální kalibrace v terénu.
Udržitelný cestovní ruch a lokální patriotismus
Tento přístup má i reálný společenský přesah. Generuje to, co odborníci nazývají udržitelný destinační cestovní ruch.
Návštěvníci, kteří si přečetli mou knihu nebo absolvovali fotokurz, nechodí jen po vyšlapaných masových trasách. Objevují skrytá zákoutí. Začínají se zajímat o historii vinařství (jak dokládá má kniha Kutnohorské vinice: Znovuzrozená tradice), navštěvují lokální sklepy, mluví s místními vinaři a vnímají město kontextuálně.
To posiluje lokální patriotismus. To dává Kutné Hoře novou, živou identitu pro 21. století. Město přestává být jen kulisou z učebnice dějepisu a stává se místem, kde se snoubí gotická architektura s moderním biodynamickým vinařstvím a kde se minulost prolíná se současností.
Proč to dělám?
Protože věřím, že systémy, příběhy a opravdová moudrost se nestaví od stolu. Vznikají v pohybu, v terénu, v přímém kontaktu s místem a s lidmi.
Kutná Hora je má laboratoř, má inspirace a můj domov. Je to místo, kde se učím vidět svět jako fotograf – a psát o něm jako spisovatel. Nejsem kazatel, který vám bude diktovat, jak máte historii vnímat. Jsem jen průvodce, který vám ukáže, kde leží ty správné vrstvy cibule, abyste si je mohli oloupat sami.
Zveme vás do terénu
Pokud chcete město poznat hlouběji, než to dokáže jakýkoli průvodce, zvu vás:
- Ponořte se do příběhu: Přečtěte si román Kutná Hora a nechte se vtáhnout do časových smyček středověkého města.
- Vydejte se do terénu: Přijďte na fotokurz Po stopách románů. Projdeme se, budeme pozorovat světlo a naučíte se fotografovat příběhy, ne jen turistické kulisy.
- Ochutnejte historii: Přečtěte si Kutnohorské vinice a ochutnejte vína z biodynamických vinic pod chrámem sv. Barbory.
Genius loci čeká. Stačí se jen dívat.
