Obsah
Sdílení příspěvku
Je ráno. Otevřeš oči a první, po čem sáhneš, je mobil. Otevřeš kalendář. Je krásně barevný, plný schůzek, termínů, tréninků a deadlinů. Všechno běží. Všechno funguje. Všechno je odškrtnuté.
A přesto tě v hrudi svírá ten zatracený pocit, že dusíš.
Nejsi unavený prací. Na práci jsi zvyklý. Jsi unavený něčím jiným. Něčím, co jsi dlouho nedokázal pojmenovat. Podíváš se na ten perfektně naplánovaný den a v hlavě ti zazní tichá, ale naléhavá otázka: „Proč to vlastně všechno dělám?“
A ty na ni nedokážeš odpovědět.
Iluze zvaná „fungující vyhoření“
Říkám tomu fungující vyhoření. Je to tichý zabiják dnešní doby. Postihuje manažery, podnikatele, živnostníky i mámy na mateřské. Lidé, kteří jsou mistři v plnění úkolů, ale uvnitř cítí hlubokou prázdnotu.
Společnost nám vnucuje iluzi, že být zaneprázdněný znamená být hodnotný. Že plný kalendář je znakem úspěchu. Ale Tomáš Baťa by se na tvůj diář podíval a zeptal se jedinou, nepříjemnou otázku: „Je to pohyb, který vytváří hodnotu, nebo je to jen ztrátový pohyb?“
Většina toho, co děláme, není skutečná práce. Je to zběsilý únik před tichem. Plníme si diář, abychom nemuseli slyšet vlastní myšlenky. Protože v tichu se ozývají věci, před kterými utíkáme: pochybnosti, únava a pocit, že jsme zapomněli, kam vlastně běžíme.
Moment, kdy jsem se musel zastavit
Pamatuju si ten okamžik velmi dobře. Seděl jsem v Kutné Hoře, díval se na staré kamenné zdi, které tu stojí sta let, a uvědomil jsem si, že běžím už tak dlouho, že jsem zapomněl, proč.
Rozhodl jsem se udělat něco, co mi můj kalendář zakazoval: zastavit se. Začal jsem chodit. Bez mobilu. Bez hudby. Bez cíle.
První půlhodinu byl v mé hlavě zmatek. Myšlenky křičely o nedodělaných e-mailech a termínech. Druhou půlhodinu se hluk začal uklidňovat. Začal jsem slyšet potok a vítr. A ve třetí půlhodině se ozvalo to, před čím jsem celý den utíkal.
Bylo to nepříjemné. Ale bylo to osvobozující. Poprvé za dlouhou dobu jsem slyšel sám sebe.
Baťovská revize tvého života
Tahle zkušenost mě nenechala spát. A protože jsem ten samý pocit viděl v očích svých klientů, přátel i lidí na mých konzultacích, věděl jsem, že musím něco napsat.
Ale ne další tlustou učebnici time managementu. Ne dalších „10 kroků k úspěchu“. Člověk v únavě nemá sílu na tři sta stran. Má sílu na sto.
Vznikla tak kniha Když děláš všechno správně, ale….
Je to stostránková, baťovsky věcná revize života. Není o tom, jak stihnout víc. Je o tom, jak přestat utíkat. Učí tě:
- Rozpoznat ztrátový pohyb ve tvém diáři.
- Zavést účetnictví smyslu (protože to, co ti bere energii, je pasivum, i když to „vydělává peníze“).
- Umění škrtat a říkat „ne“ bez pocitu viny.
- A hlavně: jak se vrátit k přirozenému rytmu, kde chůze není jen pohyb, ale terapie.
Součástí knihy je i 100minutová životní inventura – praktický nástroj, který tě za jeden večer donutí udělat si v životě pořádek. Ne v aplikaci, ale na papíře, tužkou a s čistou hlavou.
Dnes je ta kniha oficiálně tady
Dnes mám obrovskou radost. Kniha je oficiálně zapsána v registru Národní knihovny České republiky. Není to jen „další e-kniha na internetu“. Je to ověřený, strukturovaný a hluboce lidský průvodce pro ty, kteří jsou připraveni se zastavit.
Pokud tě tenhle článek někde bodl, nepotlačuj to. Není to slabost. Je to tvůj vnitřní kompas, který se konečně ozval.
Nečekej, až bude „ten správný čas“. Ten čas je právě teď.
Pavel Hrejsemnou
Kutná Hora, listopad 2026
Kutná Hora, listopad 2026
