Literární itinerář: Kutná Hora a okolí v románu Deník Petra z Aspeltu – stříbrné město očima pekaře
Existují romány, které vás přenesou do minulosti tak živě, že po dočtení poslední stránky máte pocit, jako byste se právě vrátili z dlouhé cesty. Deník Petra z Aspeltu od Pavla Hrejsemnou je přesně takový. Vypráví příběh muže, který se narodil jako syn obyčejného pekaře v malém lucemburském městečku, a přesto se jeho život propletl s osudem jednoho z nejbohatších měst středověké Evropy. Petr z Aspeltu prošel dvory králů, temnými šachtami stříbrných dolů, uličkami plnými intrik a náměstími, kde se rozhodovalo o bohatství celého království. Jeho deník, psaný ve stínu svíčky za zvuku vzdálených kladiv z hutí, je svědectvím o tom, jak se z malé hornické osady stalo město, které razilo mince pro celou Evropu. A vy se dnes můžete vydat po jeho stopách.
Aspelt – kolébka pekařského syna
Příběh začíná daleko od českých zemí, v malém městečku Aspelt v Lucembursku. Petr zde vyrůstal v domě svého otce, prostého pekaře, jehož jméno kronikáři nezapisovali. Vzpomíná na prašný dvůr, na vůni chleba a kouře, na zimy, které byly dlouhé a chudé, a na matku, s níž stál na cestě k Trévíru a poprvé uviděl šedé věže hradu, zdánlivě vyšší než nebe samo. Aspelt je v románu místem, kde se rodí pokora a odhodlání, kde se chlapec učí hníst těsto a kde poprvé pochopí, že i stavba, vojsko či království potřebuje totéž co chléb – čas, trpělivost a pevnou ruku.
Dnes je Aspelt klidná lucemburská obec nedaleko hranic s Německem a Francií. Turisté sem zavítají spíše náhodou, při cestě po vinařských stezkách Mosely. Ale kdo zná román, bude v těch tichých uličkách hledat stopy pekařského domu, kde malý Petr poprvé ucítil vůni kynoucího těsta a kde se zrodil sen, který ho jednou zavede až k trůnu českého krále. Kontrast mezi dnešním poklidným venkovem a bouřlivým osudem, který odtud vzešel, je jedním z nejsilnějších momentů celé knihy.
Špýr – město, kde se pekl chléb pro krále
Když bylo Petrovi patnáct let, odešel do Špýru, korunního města římských králů. Zde poprvé uviděl katedrálu, jejíž věže se tyčily k nebi jako prsty ukazující na Boha, a zde vstoupil do dvorní pekárny krále Rudolfa Habsburského. Špýr je v románu místem, kde se Petr učí, že moc není jen ve zbrani, ale v tom, kdo dokáže zajistit, aby se každý den pec rozžehla a chléb nikdy nechyběl. Je to místo intrik mezi kuchaři a pekaři, místo, kde se mladý pekař poprvé postaví králi tváří v tvář a kde pochopí, že svět je stavba daleko větší než pec a bochník chleba.
Dnešní Špýr je malebné německé město na břehu Rýna, proslulé svou románskou katedrálou zapsanou na seznamu UNESCO. Turisté obdivují její monumentální kryptu a císařský sál, procházejí se po nábřeží a ochutnávají místní vína. Ale kdo četl Deník Petra z Aspeltu, bude v katedrále hledat ozvěnu okamžiku, kdy mladý pekař poprvé pocítil, že stojí blíž k moci než kdo z jeho vrstevníků doma v Aspeltu. Bude přemýšlet o tom, že i ti nejmocnější králové byli závislí na peci, a že právě tato myšlenka dala Petrovi zvláštní pocit síly, který ho neopustil po celý život.
Kutná Hora – srdce stříbrného království
Kutná Hora, v románu nazývaná Hory Kutné, je naprostým středem celého příběhu. Petr sem přichází jako správce královské kuchyně a zásob, ale brzy se stává jedním z nejdůležitějších mužů města. Román zachycuje Kutnou Horu ve všech jejích podobách – jako město prachu a potu, kde se horníci vracejí z šachet s tvářemi černými od mazlavé hlíny, jako město bohatství, kde mincmistři vedou tiché rozhovory o ceně stříbra, i jako město strachu, kde se v noci uličkami plíží pašeráci a kde krev stříká na dřevěné prkno popravčího špalku.
Vlašský dvůr je v románu místem, kde se rodí pražský groš, mince, která změní svět. Petr popisuje okamžik, kdy raznice s vyrytým lvem dopadne na stříbrnou destičku a kdy se z kovu vyloupne první groš, těžší a čistší než jakákoli jiná mince Evropy. Dnes je Vlašský dvůr jednou z nejnavštěvovanějších památek Kutné Hory, sídlem Českého muzea stříbra, kde si návštěvníci mohou prohlédnout expozici ražby mincí a sestoupit do středověkých dolů. Kdo zná román, bude v těch prostorách slyšet ozvěnu kladiv a cítit vůni roztaveného kovu, kterou Petr tak živě popsal.
Ale Kutná Hora v románu není jen Vlašský dvůr. Jsou to i temné šachty dolu svaté Trojice, kde se horníci dusí kouřem a kde voda proráží stěny jako pekelná brána. Je to kostel svatého Jakuba, jehož věž roste nad domy jako maják a kam dělníci po směně chodí zdarma pomáhat na stavbě, aby vykoupili své hříchy. Je to říčka Pách, která pohání kola hutí a kde se ruda pere v tekoucí vodě, aby se oddělila zemina od stříbra. Je to Zlatá strouha, dílo, které Petr pomáhal budovat a které přivedlo vodu do dolů i hutí. A jsou to uličky kolem Hrádku, kde se v noci schází Bratrstvo tří klíčů a kde se rodí spiknutí, která otřásají celým městem.
Dnešní Kutná Hora je městem zapsaným na seznamu UNESCO, proslulým chrámem svaté Barbory, kostnicí v Sedlci a středověkým historickým centrem. Turisté sem přijíždějí obdivovat gotickou architekturu a ochutnávat místní speciality. Ale kdo četl Deník Petra z Aspeltu, bude Kutnou Horou procházet jinýma očima. Bude hledat stopy dřevěných skladů, kde Petr hlídal kmeny pro výdřevu šachet. Bude stát na náměstí a představovat si davy horníků, kteří se bouřili proti královským nařízením. Bude sestupovat do dolů a přemýšlet o mužích, kteří tam nechali své životy, aby království mělo své stříbro. A bude naslouchat tichu mezi zvuky města, protože právě v tom tichu se odehrávaly ty nejdůležitější bitvy o osud Kutné Hory.
Čáslav – město královské spravedlnosti
Čáslav se v románu objevuje jako místo, kam se vozí odsouzenci z Kutné Hory a kde katův meč vykonává královskou spravedlnost. Petr popisuje popravy na čáslavském rynku s chladnou přesností muže, který viděl příliš mnoho krve. Padělatelé grošů, vůdci Bratrstva, zrádci z radnice – všichni končí na špalku před zraky davu, který křičí, plivá a hází kameny. Hlavy jsou nabodávány na kůly a stavěny na kraji města směrem k cestě do Hor Kutných, aby každý příchozí poutník viděl výstrahu.
Dnešní Čáslav je klidné středočeské město s krásným historickým náměstím a kostelem svatého Petra a Pavla, u kterého se v románu odehrávají popravy. Turisté sem jezdí za gotickou architekturou a za muzeem, ale málokdo tuší, jakou roli hrálo toto město v dějinách kutnohorského stříbra. Kdo zná román, bude na čáslavském náměstí hledat místo, kde stál popravčí špalek, a přemýšlet o tom, že spravedlnost středověku byla rychlá, krutá a veřejná. Bude si připomínat slova Petra, který napsal, že každá poprava zasévá semena nenávisti a že krev padlých nezůstane bez pomsty.
Malín a kostel svatého Štěpána – úkryt ve stínech
Jednou z nejtemnějších lokalit románu je Malín, vesnice na kopci nad říčkou Páchem, kde stojí dávný románský kostel svatého Štěpána. Pod jeho presbytářem vede úzká chodba do sklepení a staré krypty, kde Bratrstvo tří klíčů ukrývá sudy se stříbrnou rudou a kde razí falešné groše. Matěj z Malína, vůdce pašeráků, zde vyrůstal mezi hroby a znal každou spáru v kostelních zdech. Právě tady se odehrává jedna z nejnapínavějších scén románu, kdy královská hlídka prohledá kostel, najde čerstvě přeházenou hlínu v kryptě, ale Bratrstvo už je pryč – zmizelo tajným východem, který ústil až za zdmi vesnice směrem k vinicím.
Malín je dnes součástí Kutné Hory a kostel svatého Štěpána stojí na svém místě, obklopený hřbitovem a tichem. Je to místo, které turisté často míjejí bez povšimnutí, ale kdo četl román, bude se v jeho kryptě cítit jinak. Bude přemýšlet o tom, že pod oltářem, kde se dnes modlí věřící, se kdysi skrývali muži, kteří riskovali život za hrst stříbra. Bude hledat tajný východ a přemýšlet o tom, jak snadno se posvátné místo může stát úkrytem pro ty, kteří nemají kam jinam jít.
Sedlecký klášter – stín nad stříbrným městem
Sedlecký klášter se v románu objevuje jako tichý, ale nebezpečný protivník Kutné Hory. Cisterciáci, kteří kdysi vlastnili půdu, na níž horníci kutali stříbro, se cítí okradeni o své bohatství a vliv. Opati připomínají, že bez jejich kláštera by nebylo ani groše, a vedou tichou válku s městem o trhy, mlýny, vodu z potoka Bylanky i o hranice parcel. V hospodách v okolí Sedlce se šeptá, že mniši podporují Bratrstvo, aby oslabili moc města, a že v klášterních sklepeních se snadno schová i ten, koho městská stráž hledá.
Dnešní Sedlecký klášter je jednou z nejznámějších památek Kutné Hory, proslulou kostnicí, kde jsou uloženy ostatky desítek tisíc lidí, a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie, zapsanou na seznamu UNESCO. Turisté sem přijíždějí za unikátní gotickou architekturou a za mrazivou krásou kostnice. Ale román přidává tomuto místu vrstvu, kterou žádný průvodce nezmiňuje. Kdo četl Deník Petra z Aspeltu, bude v klášterních chodbách hledat stopy dávného sporu mezi církví a městem, mezi modlitbou a stříbrem, mezi těmi, kdo půdu vlastnili, a těmi, kdo z ní těžili bohatství.
Hrad Žleby – stín z východu
Hrad Žleby se v románu objevuje v pozdějších kapitolách jako místo, kam se údajně uchýlil vůdce Bratrstva po rozprášení své bandy. Petr se sem vydává s malou družinou, aby zjistil, zda je šeptanda pravdivá. Hradní pán ho přijímá s úctou, nabízí víno a teplé jídlo, v sále hoří oheň a hudci hrají na loutny. Vše vypadá klidně, ale Petr cítí stísněnost a neklid, který se nedá uchopit. Prohledá stáje, sklepy i zbrojnici, ale nic nenajde. Odjíždí s nepořízenou a s pocitem, že buď byla celá šeptanda falešnou stopou, nebo se na hradě umějí skrývat lépe, než si myslel.
Dnešní hrad Žleby je romantická zřícenina přestavěná v 19. století na novogotický zámek, obklopená anglickým parkem a řekou Doubravou. Turisté sem jezdí za pohádkovou atmosférou a za výhledy do údolí. Ale kdo zná román, bude na hradě hledat stíny těch, kteří se zde možná skrývali před královskou spravedlností. Bude přemýšlet o tom, že hradní zdi pamatují nejen rytíře a šlechtičny, ale i lapky a pašeráky, kteří v jeho sklepeních plánovali přepady konvojů se stříbrem.
Vlčí hory a okolí – krajina přepadení
Vlčí hory nedaleko Suchého dolu jsou v románu místem, kde Bratrstvo přepadává konvoje s groši směřujícími z Kutné Hory do Prahy. Petr popisuje úžlabinu, kde se cesta vine mezi skalami a hustým lesem, kde padají kmeny stromů na povozy a kde se stříbro kutálí po zemi jako hvězdy ztracené v prachu. Je to krajina, která voní smůlou a krví, kde se ozývá řinčení oceli a kde se rozhoduje o tom, zda královský groš dorazí do Prahy, nebo zmizí v rukou lapků.
Dnešní krajina kolem Suchého dolu a Vlčích hor je součástí CHKO Železné hory a nabízí krásné turistické trasy mezi lesy a skalními útvary. Je to místo klidu a ticha, kde by nikdo nehledal stopy středověkých přepadení. Ale kdo četl román, bude v těch lesích naslouchat jinak. Bude přemýšlet o tom, že každá úžlabina mohla být pastí, každý kámen úkrytem a každý strom potenciální zbraní v rukou těch, kteří se rozhodli vzít si stříbro zpět.
Bylany a vodovod – krev města
Bylany, vesnice na návrší severovýchodně od Kutné Hory, se v románu objevují jako zdroj čisté vody, kterou Petr nechává přivést do města dřevěným potrubím. Mistr tesař Řehoř a kameník Jan z Poličan budují soustavu vydlabaných borovicových kmenů, spájených železnými obručemi a pečetěných smolou. Když z kamenného chrliče na rynku poprvé vytryskla voda, lidé jásali a děti máchaly ruce v čirém proudu. Ale v Bylanech se objevily stížnosti – sedláci tvrdili, že kvůli odvádění vody vysychají jejich louky, a v temných koutech hospod se ozýval šepot, že přes ty roury se dá posílat víc než voda.
Dnešní Bylany jsou klidná vesnice nedaleko Kutné Hory, obklopená poli a loukami. Málokdo z turistů tuší, že právě odtud vedl středověký vodovod, který zásoboval jedno z nejbohatších měst Evropy. Kdo zná román, bude v Bylanech hledat stopy pramene, který kdysi napájel celé město, a přemýšlet o tom, že i voda může být zdrojem konfliktu, když ji jeden bere a druhý ztrácí.
Závěr – proč číst román před cestou do Kutné Hory
Deník Petra z Aspeltu není jen historickým románem o stříbře a moci. Je to příběh o muži, který se narodil bez jména a bez erbu, a přesto se stal strážcem jednoho z největších pokladů středověké Evropy. Pavel Hrejsemnou v něm zachytil Kutnou Horu v celé její složitosti – jako město bohatství i bídy, město řádu i chaosu, město, kde se z kamene a potu rodily mince, které platily od Paříže po Krakov.
Pokud se chystáte na výlet do Kutné Hory, přečtěte si tento román předem. Ne proto, abyste věděli, kam jít, ale proto, abyste věděli, co hledat. Vlašský dvůr, doly, kostely, uličky, náměstí – to nejsou jen památky na mapě. Jsou to místa, kde se odehrál příběh o tom, že stříbro je jako ďábel, kdo jej chce ovládnout, musí se umět spálit. A až budete stát na nádvoří Vlašského dvora nebo sestupovat do středověkých šachet, vzpomeňte si na Petra, syna pekaře z Aspeltu, který tam kdysi stál s rukama plnýma mozolů a srdcem plným odvahy. A naslouchejte. Ne průvodci. Tichu mezi kameny.
Chcete projít místy, kde se razil pražský groš a kde se rozhodovalo o bohatství celého království? Přečtěte si Deník Petra z Aspeltu a vydejte se na vlastní cestu do srdce stříbrného města.
